Jak jsem tak dneska ve shodě s TT hrála svojí vlastní hru na pravdu, došlo mi, že vlastně pořád na něco čekám. Na to, že konečně dcera už najde svou hrdost a své uplatnění, na to že se konečně jednou dočkám toho, že nebudu muset vstávat se strachem o to, jak se letos vypořádáme s další nadcházející krizí, na to až mi zavolá ten či onen člověk, na hezké počasí, na teplo, na to či ono. Věčné čekání. Je ubíjející, když se nedá moc jít něčemu naproti. Je otravné, je nudné, je protivné.
Teď momentálně čekám netrpělivě na tu lepší část roku, alespoň meteorologicky. Na JARO. A tak jsem se rozhodla mu dneska jít alespoň trochu naproti. To můžu. To je v mých silách.....
A tak jsem si udělala nový, jarní věneček na dveře. A budu čekat kdo na ně zaklepe. Jaro? Láska? Peníze? Zdraví? Kdo ví....
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde necháváte své laskavé komentáře