Den 23....

Doktorský den....tak by se dal nazvat dnešní den. Už rok jsem nebyla na kontrole na neurologii
kvůlivá svému hřbetu. Jenže on se vždy sám připomene a většinou v nejméně příhodnou
chvíli. Dokáže mě v něk tak zabolet, že mám dojem jakoby mi tam někdo vrazil nůž.
A ještě navíc s ním pěkně zatočil. To pak jen stojím, lapám po dechu a čekám kdy
to laskavě přejde. A tak jsem se dokopala k návštěvě lékaře. První překvapení
se konalo v okamžiku, kdy jsem místo dvou a půl hodiny přes objednací
čas čekala jen dvacet minut. Druhé byla prázdná čekárna a žádné
mimořádné události, které měly přednost před ostatními
pacienty jak v minulosti. To se stávalo že již hodinu
po otevření ordinace byl skluz ty dvě hodiny.
Nechápu jak se to vždy zadařilo.
Pan doktor mne prokoumal, promlátil kladívkem a pak mi napsal rehabku, rentgen a šla jsem dom. A tak jsem si po cestě zpátky ze samé radosti koupila dvoje krásně žluté petrklíče a jednu modrou sasanku. A pak jedno úžasné CD. To jsem měla schované už od minulého týdne. Nádherná poslechová hudba a perfektní hlas, prostě moje gusto a hudba která se nejlíp poslouchá ve dvou, u krbu se sklínkou něčeho dobrého k pití. Kdy svíčky plápolají v přítmí pokoje.....
THE VERY BEST OF
NAT KING COLE


Vřele doporučuji, krásný relax u té hudby....

Komentáře