Včera jsem se bála, jestli ráno nebude nasněženo.
Bylo.
Sice málo, ale bylo.
Připomělo mi to dobu, kdy jsem jak mlaďák jezdila k nám na chalupu. Ať byly velikonoce kdy chtěly a počasí před nimi jakkoli teplé, při příjezdu na chalupu buď už nansěženo bylo, nebo do rána sníh napadal. A ne nějaký trošek jak dnes u nás, ale když už, tak pořádná dávka.
Za celou dobu kdy jsme tam jezdili jsem zažila snad jen patery velikonoce kdy sníh nebyl a bylo krásně a slunečno.
Ten sníh měl výhodu v tom, že když jsme s kamarádkou zdrhaly před koledníky z pomlázkami, což byl takový určitý rituál, padaly jsme alespoň do měkkého, a nevýhodou bylo že se v něm špatně utíkalo....
Jedny velikonoce byly opravdu krásné, nebyl sníh, bylo teplo, sluníčko svítilo jak o závod a a po vsích jezdil nádherně ozdobený žebřiňák s koledníky tažený malou kobylkou. Bylo to takové docela zvláštní, v době kdy koně moc po silnicích vidět už nebylo, najednou tohle. Až později jsme se dozvěděly, že ta kobylka šla po té spanilé jízdě na jatka....
Opět jsem si dovolila vložit aktuální stav vrby. Nějak se nám zarazila v rozvoji....
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde necháváte své laskavé komentáře