Den 47.....

Uplakané to dny, nálada pod psa, holt jsem se namlsala těch hezkých dnů a teď mi to chybí. A myslím, že nejen mě.
Se sluníčkem se snášejí špatné dny o něco líp než se šedou zataženou oblohou...
Když se po někom stýská, není tak smutno za sluníčka....
Když se nedaří, se sluníčkem v zádech to přece jen snášíme líp....
Ten déšť ještě tu chandru prohlubuje a člověk se pak propadá do smutku stále hlouběji....
Teď momentálně bych potřebovala přímo sluníčko kalifornské aby mne vyhrabalo z té chandry a smutnění....
Dostávám se do stádia kdy mne všechno nějak přestává bavit....

A když uplakané počasí, tak uplakaná fotka....

Komentáře