Den 112....20.6.12

Když se má něco po... tak se to po.... když se to nejmíň hodí. Nám třeba dneska umřelo auto na parkovišti v okamžiku kdy začala bouřka a pršelo. Naštěstí pro nás tam byl autem i syn, tak začal dávat našemu autu první pomoc. V podobě nabíjecích kabelů. Jenže ouha, tahle resuscitace se nějak nedařila, a tak musel do práce zajet pro baterku a jiný startovací kabel . Naštěstí! tato resuscitace byla už úspěšná a tak se promoklý syn a promoklý manžel mohli vrátit každý do svého auta a vyrazit si za svým. Muž se mnou domů a syn ještě na chvíli do práce. A já? Já si spokojeně seděla v autě a pozorovala jak hoši moknou....a vůbec jsme neměla špatné svědomí, protože to, že je baterka slabá manžel ví, a dokonce jak sám říkal věděl že by se už měla dobít ale myslel si, že je ještě čas. Jenže myslet znamená houby vědět a tak se trochu poškolil....

Komentáře