Téma týdne o mém snu mě donutilo se tak trochu zamyslet. Nad ztracenými sny, které jsem poztrácela během života, o snech které jsem si splnila a snech které ještě mám. A musím říct, že skŕe je dost tristní....ztracených snů spousta, splněných minimum. A ty které ještě mám? Ty nejspíš také skončí na smetišti těch nesplněných. Moc ráda bych se dostala na místa která jsou kolébkou naší civilizace. Na místa ke kterým se váže historie ještě starší než náš letopočet. Do míst kde si jeden člověk splnil svůj sen a i přes skepsi všech našel co hledal....
Jeruzálem a Zeď nářků, jediné co zbylo z onoho bájného židovského chrámu který nechal srovnat se zemí císař Titus Vespasiánus. Egypt s jeho Údolím Králů, Théby, Memphidu, Karnak....
Irák a Baalbecké terasy, země mezi Eufratem a Tigrisem kde se rozkládala Mezopotámie....
Kopec Hisarlik v Turecku, kde si Heinrich Schliemann splnil sen o znovuobjevení Tróje....
Chrám Hagia Sofia, chrám Boží moudrosti v Istanbulu.....Cařihradu....Konstantinopoli.....místě kde se křesťanská výspa bránila a neubránila Turkům...
Těch míst je tolik kudy se ubírala historie lidstva. A snů je stejně...
Jen jejich splnění patří do říše snů....
A ještě jeden sen mám, trochu přízemní a trochu vzdušný....chtěla bych se proletět balonem. Letět majestátním tichem a pod sebou mít pevnou zem. Dívat se do dálky a kochat se krásou krajiny....letět vstříc západu slunce....
Třeba takovému....
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde necháváte své laskavé komentáře