Den 134....12.7.12

Jestli za to může to datum, či co, měla jsem dneska náladu tzv. chytne na první našlápnutí. Zkrátka náladu značně nasírací, kdy mne i sebemenší blbost vytočí k nepříčetnosti, případně se normálně rozbrečím a všechny kolem sebe posílám do teplých krajin. A to je zítra třináctého!!! Jsem zvědavá co mne tedy čeká, ale určitou představu už mám. Jelikož manžel asi moc práce mít zítra nebude, budu ho mít celý den za zadkem. Bude neustále do mne něco hučet, a to pořád dokola. Už chápu co myslí lidé tím když říkají že jim neustále někdo narušuje osobní prostor a že je to vytáčí....
Neustále totiž mi stojí muž za zády, já udělám krok dozadu a šlápnu buď na něj nebo na psa. V obou případech se to bez hluku neobejde. Ale neuplyne ani pět minut a už ho mám za zády znovu....Jak se nudí, je to k nevydržení....
Děti to vyřeší jednoduše, stáhnou se nahoru do svých pokojů, kde mají jistotu, že za nimi muž nepříjde, protože by musel šlapat do schodů. Já holt to štěstí nemám, pohybuji se v přízemních sférách a i když se jdu ulejt ven do altánku, stejně tam do chvilky za mnou je taky.... I když jasně vidí, že mi to vadí, stejně to dělá znovu a znovu....musím říct, že to je opravdu někdy hodně na hraně a já se musím držet hodně zpátky....

Dneska fotky z podvečerní zahrady. Ta modrá je mi sympatická českým názvem Boubelka....i tou krásnou modří....


Komentáře