Zkušenost blogerky Daniely s tímto projektem a její otázka jak to zvládám, mne přiměla k zamyšlení. Zvládám to? No jsou chvíle kdy bych se na všechno psaní na obou blozích nejraději vykašlala. Mám témata? Je opravdu na malém manévrovacím prostoru těžké hledat téma pro každodenní fotky. Aby se neopakovala. Aby byla zajímavá a něco řekla. Aby....je toho hodně....Chybělo by mi to každodenní hledání a focení? Někdy mi tedy rozhodně nechybí, naopak si říkám, jestli mi to nakonec všechno focení nezprotiví. Ale je to zase koníček, ne zaměstnání, mohu z tím kdykoli skončit a zase až mě to znechucení přejde, znovu začít. Myslím, že s tímhle dřív nebo později začne bojovat každý bloger. Většinou v okamžiku, kdy se mu na blogu přihodí něco nemilého. Ta určitá vyčerpanost, nedostatek témat, inspirace. Jenže pak zjistí, že už je vlastně lapen do sítě drogové závislosti na klávesnici a monitoru a že se nedá přestat aniž by z toho nebyl absťák jak hrom.
Když tohle píšu, poslouchám Mozartovo Requiem. A říkám si jak dokáže práce která baví, ale možná i nebaví, přinášet nádherné výsledky. On na rozdíl ode mne na vybranou neměl, musel uživit sebe i svou ženu. A musel skládat za každých okolností....V tom mám oproti němu ohromnou výhodu. Ale já vím, že se dál (ne)budu trápit nad vymýšlením nových témat k focení, o povídání k nim protože kdybych přestala, ten absťák by byl velký...
Zatím jsem se nesetkala s tak těžko fotitelným květem jak je květ katalpy. Stále je na něm někde něco rozmazané...těch fotek jsem už udělala hodně, a k použití byla jakž takž tahle....
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde necháváte své laskavé komentáře