Pomalu a jistě dětem odtikávají poslední dny prázdnin. Byl to vždycky pro mne (jistě, nejen pro mne) nejnenáviděnější čas. Po dvou měsících ztrávených na chalupě, mezi lesy a rybníkem za dveřmi byl pro mne návrat do Prahy dost krušný. A zasednutí do lavic věcí přímo vražednou, protože soustředit se na výklad učitelů byla muka přímo pekelná. Jedině to že se člvěk po tak dlouhé době sešel z kamarády to tak trochu vyvážilo....
Dneska když jsem si fotila tenhle roztomilý plnokvětý vřes se mi ta vzpomínka vrátila, protože vždy při návratu domů jsem si vezla kytičku vřesu z našeho lesa na památku.
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde necháváte své laskavé komentáře