Tak a jsem už za půlkou mého snažení trvajícího třistašedesátpět dní. Je zvláštní, říkala jsem si bože to je doba! Ale teď vidím jak to strašně rychle všechno utíká...
aby mi tu nebylo smutno,dělá mi tu většinu dne společnost tahle psí slečna která patří sousedům. Jenže moc dobře ví kde je fajn a tak už ráno stojí za dveřmi u nás a čeká až jí otevřu a hned se zakutloší v rohu postele na polštářcích a se spokojeným zafuněním se tam na půl dne uhnízdí. Mě to nevadí, protože vím, že by jinak celý den ležela na zahradě nebo před jejich chatou na studené dlažbě. A tak jí rozmazluju jak to jde. Ona je vděčná za každé pohlazení a pak nám tu svou přítomností dělá ochranku v době kdy tu nejsme...
Bela
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde necháváte své laskavé komentáře